Malý pokoj pro hosty bývá často řešením, které vznikne improvizovaně – z pracovny, ze skladu nebo z bývalé dětské. Vejde se do něj pohodlně jedna postel, maximálně dvě. Jenže přijede třetí návštěvník, a rázem je problém. Nejde přitom o to kupovat hned nový nábytek, ale spíš o to najít kombinaci, která bude fungovat denně i při návštěvě. Klíčem je výška, hloubka a možnost složení.

Základem je, aby se do pokoje vešla jedna stálá postel a vedle ní ještě místo pro přechodné spaní. Toho se dá dosáhnout buď rozkládacím křeslem, nebo úzkou pohovkou, která se v noci rozloží. Právě u rozkládacího křesla do úzké místnosti je potřeba hlídat především rozměry v rozloženém stavu, nosnost a tloušťku matrace. Křeslo, které je vhodné na sezení, nemusí být pohodlné na spaní, a naopak. Ideální je vybírat podle toho, kdo v něm bude spát – dospělý potřebuje delší ložnou plochu, dítě si vystačí s kratší.

Druhým krokem je uspořádání prostoru tak, aby se dalo rychle měnit. Pomáhá postel umístěná podél stěny, skládací stolek a noční stolek, který se dá odsunout. Zásadní je také přístup ze všech stran – pokud je křeslo v rohu a rozkládá se dopředu, musí před ním zůstat alespoň sedmdesát centimetrů volné podlahy. V místnosti, kde se počítá každý centimetr, se vyplatí sáhnout po vestavěné skříni do výšky a vynechat hluboké komody. Vzduch a světlo navíc zlepší dojem z malého prostoru víc než jakýkoli doplněk.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je samotné spaní. Třetí návštěvník ocení vlastní přikrývku, polštář a místo, kam si odložit věci. Pokud je to možné, přidejte do pokoje malý věšák nebo háček na zeď a prodlužovací kabel se dvěma zásuvkami. Tím se z provizoria stane plnohodnotné místo na přespání. Malý pokoj pro hosty nemusí být velkorysý, musí být ale promyšlený – a to se pozná až ve chvíli, kdy v něm někdo skutečně stráví noc.