Vlhkost, která se objeví ve vstupním prostoru, málokdy zůstane jen tam. Vzduch se v bytě pohybuje, a pokud je v chodbě vyšší relativní vlhkost než v obytných místnostech, začne se šířit dál. Prvním krokem je najít zdroj. Může jít o zatékání zvenčí, kondenzaci na studené stěně, nebo o vodu, která se do bytu dostane při dešti. Bez odstranění příčiny žádné další opatření nezabere. Zaměřte se na místa, kde se objevují tmavé skvrny, mapy nebo kde je omítka na dotek chladnější než jinde. Právě tam vzniká plíseň nejdřív.

Jakmile znáte příčinu, přerušte cestu vlhkosti. Nejúčinnější je vytvořit ve vstupu přetlak nebo alespoň zabránit proudění vlhkého vzduchu do zbytku bytu. Pomůže těsnění dveří mezi chodbou a obytnými místnostmi, stejně jako prahy a samozavírače. Pokud je vstup otevřený do schodiště, je vhodné oddělit ho alespoň závěsem nebo posuvnými dveřmi. Vlhko se pak drží v jednom prostoru a neproniká do ložnice či obývacího pokoje. Zároveň je potřeba řešit větrání – krátké intenzivní vyvětrání několika okny je lepší než dlouhé mikroventilace, při kterých se vlhkost jen pomalu přesouvá.

Někdy se ale vlhkost objeví i přes veškerou snahu a je třeba zasáhnout okamžitě. Pokud se plíseň usadila v rohu u vchodu, první kroky při plísni u vchodu by měly vést k odstranění napadené omítky, ošetření povrchu a následnému vysušení. Bez tohoto kroku se vlhkost bude vracet a šířit dál, i když budete mít dveře zavřené. Vždy je nutné nejprve odstranit zdroj vlhkosti, teprve potom sanovat plíseň.

Dlouhodobě se vyplatí sledovat vlhkost v celém bytě. Levný vlhkoměr ukáže, zda se vlhkost skutečně šíří, nebo zda jde o lokální problém. Pokud se hodnoty drží nad 60 %, je čas jednat. Zvažte instalaci odvlhčovače, zlepšení izolace proti vodě nebo úpravu větrání. Pamatujte, že vlhkost se vždy projeví tam, kde je nejchladnější povrch – často právě u vchodu. Prevence je v tomto případě mnohem levnější než následné opravy.