Než začnete cpát těžké svazky do regálu, je dobré vědět, co vlastně unese. Běžná police z lamina o tloušťce 18 mm a hloubce 30 cm se při rozpětí 80 cm ohne už při zátěži kolem 20 kg, pokud není podepřená uprostřed. Kovové regály s nosností 50 kg na polici zvládnou encyklopedie i učebnice, ale i tam platí, že čím delší volné rozpětí, tím nižší skutečná únosnost. Dřevo, lamino a kov polic se chovají odlišně i při stejné tloušťce, takže se vyplatí znát konkrétní čísla dřív, než police naplníte.

Těžké knihy patří do spodních polic, ne nahoru. Platí to ze dvou důvodů: nižší těžiště brání převržení celé sestavy a spodní police bývají kratší nebo lépe podepřené. Velké atlasy a slovníky formátu A4 váží běžně 2 až 3 kg, takže jich na metr police napočítáte sotva deset a rázem jste na 25 kg. Rozložte je tedy rovnoměrně po celé délce, ne do jednoho štosu. Koncentrovaná zátěž uprostřed rozpětí ohne polici nejrychleji a trvalá deformace je nevratná.

U dřevěných polic sledujte vlhkost a teplotu. Vytápěný byt v zimě vysušuje vzduch a dřevo sesychá, čímž se spoje uvolňují. Pokud máte police na kovových konzolách, dotáhněte šrouby po prvním měsíci používání a pak jednou ročně. Lamino je na vlhkost citlivější než masiv, protože při nabobtnání se dřevotříska nevrací do původního stavu. Pod každou těžkou řadu knih dejte tenkou podložku z filcu nebo korku, která rozloží tlak a zabrání otlačení povrchu.

Před plněním si změřte skutečnou nosnost. Výrobce udává hodnotu pro rovnoměrné zatížení, ne pro knihy namačkané v jednom rohu. Pokud si nejste jistí, zatěžujte postupně a po týdnu zkontrolujte, zda se police neprohýbá. Průhyb větší než dva milimetry na metr délky znamená, že jste za limitem. Přidejte střední podpěru, zkraťte rozpětí, nebo těžké knihy přestěhujte do nižšího a pevnějšího regálu.