Knihovna v malém bytě bývá oříšek. Na jednu stranu potřebujete místo na knihy, na druhou nechcete, aby vám regál sežral půlku obýváku nebo blokoval průchod. Nejčastější chyba je koupit co největší policovou stěnu a doufat, že se nějak vměstná. Opak je pravdou – masivní kus nábytku malý prostor opticky i fyzicky zmenší a navíc se do něj často nevejde nic jiného. Řešení není v objemu, ale v chytrém umístění a správné konstrukci.

Prvním krokem je změřit si nejen volnou stěnu, ale i hloubku regálu. Do úzké chodby nebo vedle dveří se hodí knihovna hluboká 20–25 cm, která unese běžné svazky a přitom nepřekáží. Pokud potřebujete uložit i těžké katalogy nebo deskové hry, vyplatí se ověřit, jak jsou na tom jednotlivé materiály. Přehledně to shrnuje článek o tom, co dřevo, lamino a kov polic skutečně unesou, takže se vyhnete regálu, který se po pár měsících prohne. Kovová police zvládne víc, dřevěná je hezčí, lamino je kompromis – záleží, co od knihovny čekáte.

Uspořádat knihovnu do malého bytu znamená myslet i na výšku. Využijte stěnu až ke stropu a horní police nechte na sezónní věci, krabice nebo knihy, které vytahujete zřídka. Spodní police naopak zatížíte těžkými svazky, protože těžiště dole drží celou konstrukci stabilní. Pokud se regál dotýká země jen dvěma body, přišroubujte ho do zdi – v úzkém prostoru, kudy denně procházíte, je to nutnost. Rozměrově se vyhněte hlubokým policím nad 35 cm, jinak se do místnosti nevejdete s koštětem, natož s kočárkem.

Nakonec zvažte, jestli knihovna nemůže být zároveň něčím jiným. Nízký regál pod oknem poslouží jako úložiště i jako lavice, úzká police za dveřmi zase vyřeší chybějící centimetr. Když si předem rozmyslíte, kolik knih reálně máte a kolik jich ještě přibude, najdete místo, kde knihovna drží, nepřekáží a ještě vypadá, že tam patří odjakživa.