Malý byt nutí k kompromisům, které se u čtecího křesla týkají především půdorysu. Než začnete měřit, ujasněte si, kolik místa můžete obětovat trvale, ne jen při příležitostném posezení. Křeslo totiž potřebuje nejen samotnou plochu sedáku, ale i prostor na nohy, na postavení lampy a na to, abyste kolem něj mohli projít s hrnkem čaje. Praktický je proto papírový půdorys vystřižený v měřítku a položený na podlahu. Zjistíte tak, jestli se do místnosti vejde i s odkládací stoličkou, nebo budete muset sáhnout po skládacím řešení.

Rozhodující je hloubka sedu a výška opěradla. Hluboké křeslo s měkkým sedákem vypadá lákavě, ale v malém prostoru působí masivně a při čtení vás nutí předklánět se, což vede k bolesti zad. Vyšší opěradlo s područkami naopak podepře ramena a umožní delší sezení bez únavy. Zvažte také hmotnost a materiál: látka v tmavším odstínu snese častější kontakt, kůže se snadno otírá, ale v malém bytě může působit chladně. Pokud váháte mezi dvěma typy sezení, pomůže srovnání Lenoška proti klasickému křeslu, které ukáže, jak se liší nejen vzhled, ale hlavně každodenní používání a nároky na prostor.

Do malého bytu se často vejde spíš křeslo s nižším sedákem a užšími područkami, případně model, který lze složit nebo posunout ke stěně. Důležité je, aby nohy neklouzaly po hladké podlaze a aby se dalo snadno vstát. U starších lidí nebo při častém čtení ve večerních hodinách se vyplatí křeslo s mírně nakloněným sedákem, které podrží pánev. Nezapomeňte na světlo: stojací lampa za opěradlem zabírá méně místa než noční stolek a lépe nasměruje světlo na stránku.

Nakonec zvažte, jak často budete křeslo přesouvat. Pokud slouží i jako místo pro hosty, hledejte lehčí konstrukci s pevným rámem, která vydrží časté přenášení. Do malého bytu se nevyplatí kupovat křeslo jen podle vzhledu; rozhoduje poměr mezi pohodlím, půdorysem a tím, jak snadno se udržuje. Změřte, vyzkoušejte a teprve potom se rozhodněte.